Trnávka s Ivošem Eichlerem 2.-4.9. 2005

Pátek odpoledne: Sraz v Pelhřimově u Hasičské zbrojnice.

Chvíli trvalo, než jsme se všichni sešli a našli. Pak to začalo. Hasiči vyjeli z garáží autem s vysokozdvižnou plošinou. Složená na autě, nic moc. Když se člověk koukal, jak na plošinu nastupují jiní psovodi se svými psy a plošina vyjíždí nahoru do své 25 metrové výše, pořád to bylo tak nějak v pohodě. Jiné to bylo, když se na ten 1m x 1,8m děrovaného plechu musel člověk postavit sám, zaklapnout ohrádku z trubek a už ho cukající hydraulika stroje vynášela do výše. Pro některé to byl fascinující zážitek z pohledu na celý Pelhřimov (Hasiči jsou na kopci + 25m), nádhera. Pro část z nás se to stalo zkouškou sebeovládání a překonání svého strachu. Třeba nejmenovaná HK se celou dobu třásla tak, že rozklepala celou plošinu a možná se klepal celý stroj i s kabinou řidiče. Všichni jsme se na plošině vystřídali a někteří nadšenci šli i 5x.

Pátek večer: přesun a ubytování na Trnávce

Trnávka je přehrada asi 12 km severně od Pelhřimova a kolem ní rekreační objekty. V jenom z nich, chatě patřící společnosti Strabag, jsme se postupně, jak kdo přijel z Pelhřimova, ubytovali. Každý z nás se věnoval tomu svému. Vybalení spacáků, venčení psů, vaření večeře. Někteří blázni, a samozřejmě děti, se šli ještě koupat. Nakonec jsme se sešli u ohýnku za chatou. Tak jsme čekali, až se objeví ON, Ivo Eichler. Vedení domluvilo jeho návštěvu. Pro někoho to byl člověk známý, ať osobně či jen publikačně (kniha: "Problémové chování psů", články v odborných časopisech Svět psů, Pes přítel člověka, apod ), pro dalšího bájná postava a pro jiného úplně neznámý člověk.

Ivo je velký a hřmotný člověk, který se přihrnul, až když oheň již drahnou chvíli hořel. Po formálně-neformálním přivítání nám chtěl říci něco o sobě, a skončil až kolem půlnoci. Bylo toho mnoho. Vyčerpávající přehled.

Sobota: Sraz určen na 9:00

Před touhle hodinou si každý pejska vyvenčil a sám se nasnídal. Sešli jsme se ve vyrovnaném špalíru se svými pejsky. Jako v armádě. Ivoš nám nalil do hlavy trochu teorie a předvedl ukázky udržování pozornosti svého psa.

Po ukázce jsme se všichni snažili ukázat Ivošovi to nejlepší. Každý psovod předváděl jak jejich pes poslouchá a jak následuje svého pána. V mezičasech se Ivoš jak naučit odložení její Rokynu (fenka NO). Na závěr výcvikového bloku jsme se postupně svezli na korbě Pick-upu, abychom naše miláčky zvykali na jízdu s „větrem ve chlupech“.

Obídek – odpočinek.  Odpolední výcvikový blok začal v Želivě tréninkem na překážkách, pak jsme přejeli na statek do Želiva, kde jsme ověřovali vyhledávání osob v sutinách. Večer proběhl opět ve znamení ohně a jeho plamenů. Jen mládež se sešla v budově, a tam mrskali své oblíbené pexeso či prší. U ohně probíhala čilá diskuse až pře o výcvikových metodách a místy docházelo i na plamenné obhajování svých postojů.

Čím víc večer pokračoval, tím víc se Ivoš statečně pral se vším, co mu přišlo pod ruku, a vydržel tak u ohně poslední do pozdních ranních hodin.

Neděle: Ráno bylo stejné jako sobotní.

Před devátou venčení a snídaně. Po deváté pak vyhledávání na přímo a pak skrytá osoba.

Odpo: Výrobní porada Pak jsme se dali do vyklízení, odnášení věcí a uklízení místností. Při tom všem jsme si pořád povídali, povídali a povídali. Na parkovišti se rozvinula živá diskuse a dlouho trvalo, než jsme se rozjeli domů. Pořád nám ten víkend nestačil